Svědectví

Nikdy mě nenapadlo se zajímat o Vstaň a choď. Vlastně jsem ani netušila, že něco takového existuje. Dozvěděla jsem se o tom přes Terku J.,

Šla som tam hlavne kvôli Tereze, s ktorou som prišla. Pretože ja ako zdravý človek si môžem ísť kam chcem, kde chcem, aj čo sa týka duchovného života si navyberam. Chcem ísť na omšu idem.

Na první akci Vstaň a choď, podzimní duchoví obnovu 2019, jsem se dostala díky mé kamarádce Lucce. Lucka je několik let na invalidním vozíku, nebo, jak na Vstaň a choď
říkáme je jezdící. Přes internet se dozvěděla o Vstaň a choď a moc si přála jet.

Podzimní duchovní obnova – to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Cítila jsem se mezi vámi moc příjemně a doufám, že to není naposledy, co jsme se viděli. Po obnově mě stále zněl v hlavě jeden verš z Bible, který mám pocit, že přesně vystihl, co jsem na obnově prožívala:

Když jsem byla na Katolické charismatické konferenci v Brně, tak mezi tipy na knížky, které stojí za přečtení, nabídkou na různé akce atd. jsem zaslechla, že nějaká skupinka lidí hledá „chodící dobrovolníky“…

Moje první setkání s vírou bylo úplně nečekané, protože jsem měla jiný úmysl. Můj cíl bylo najít dobrovolníky. Říkala jsem si, že třeba v kostele, že ti lidi tam jsou přece takoví citliví a že se někdo možná chytí.

Pro mě bylo moje první Vstaň a choď opravdu něco výjimečného. Do té doby jsem vlastně neměl nikdy příležitost jednat s handicapovanými lidmi, v mém okolí nikdy nikdo takový nebyl. A z toho důvodu byl zkreslený i můj pohled na tyto lidí.