Eva (chodící)

Když jsem byla na Katolické charismatické konferenci v Brně, tak mezi tipy na knížky, které stojí za přečtení, nabídkou na různé akce atd. jsem zaslechla, že nějaká skupinka lidí hledá „chodící dobrovolníky“ na duchovní obnovu pro lidi na vozíčku. Jsem sice docela introvert a částečně jsem si říkala, co blbnu, ale na obnovu jsem se přihlásila.

Tak jsem se v den „D“ ocitla v Sedlištích, kde se to celé mělo konat. Když si se mnou chtěli někteří jezdící povídat, byli zklamaní, že jim jen těžko kvůli zhoršené artikulaci rozumím. Celé to byl pro mě šok a nechápala jsem, co tam dělám a jak to celý týden zvládnu.

Ale zvládla jsem to. Nakonec to byl skvělý čas strávený se super lidmi. Jakmile jsme se víc poznali, bylo to hned lepší, i můj sluch se probral z prvotního šoku a bylo mnohem lehčí porozumět. Zjistila jsem, že ten z nádraží, který se mě ptal: „Ty mi nerozumíš?“, házel při každé příležitosti ty nejlepší vtípky 😀 (dík, Gino, prodloužil jsi mi život ). Zjistila jsem, že když si lidé ochotně pomáhají a spoléhají se na Boha, tak žádný problém není příliš velký. Poznala jsem tu nejpohodovější rodinu na světě a velký vzor (aneb klan Svojánků), která se dokáže neskutečným způsobem uskromnit a pustit si domů i do života spoustu dalších lidí. (Na přihlášce bylo napsané, že mají nafukovací dům – když jsme k němu přijížděli, říkala jsem si, že se do toho malého domku s podkrovím ani náhodou nemůžeme vlézt. Ale to, že je opravdu nafukovací, jsem si ověřila hned, když mě ubytovali v druhém podkrovním patře – (doteď nechápu :D). Nejsem ten ‚rychle se seznamující typ‘, ale tam to šlo nějak samo. Lepší partu lidí jsem zatím nepotkala.

I když jsem si to předem neuměla úplně představit, nakonec jsem si i já, jako chodící (v mém případě vidící) doprovod, mohla duchovní obnovu užít naplno. A že byla opravdu duchovní :D! Nikdy jsem moc nechápala osobu sv. Ducha, nejdřív jsem měla – asi jako poprvé na charismatické v Brně – trochu pocit, že jsem se ocitla mezi nějakou skupinou fanatiků uctívající Ducha svatého, což mi ale taky moc dlouho nevydrželo. Zjistila jsem, že nejde o žádný fanatismus ani o přetvářku, ale o upřímný vztah s Bohem, který jsem do té doby ze svého okolí moc neznala.

Během toho jednoho týdne bylo na mé straně zbořeno hodně předsudků a vybudováno několik nových přátelství.

Když se na to dívám zpětně po roce, uvědomuju si, že to pro mě byla příprava na něco jiného, taková malá škola pochopení, abych měla více odvahy do své současné služby v další komunitě. A už teď se těším, až zase všechny uvidím – na buňkách, chválách a na další letní obnově, kde snad potkám i nové tváře. Nebojte se toho:)!!!