Letos v srpnu jsme opět na vlastní kůži zažívali slova žalmu 133 „Jak je to vzácné a jak příjemné, když bratři (a sestry) žijí spolu v jednotě!” 

Ústřední motto naší 12. letní duchovní obnovy znělo „V domě Otce”. Díky tomu jsme nejen poslouchali svědectví a přednášky, ale také prakticky zakoušeli, jaký vztah nám nabízí Bůh Otec, Syn i Duch Svatý a jak můžeme spolu žít ve společenství jako bráchové a ségry. Společně jsme se bavili na koncertě Simy Magušinové, která přijela zpívat nejen pro nás, ale pro všechny, kdo přijali pozvání, ale také jsme se sobě navzájem omluvili za různé přešlapy a zranění a odpouštěli si – jako v každé správné rodině. 

Kromě zmíněného koncertu a veřejně přístupných dopoledních přednášek letošních hostů manželů Palackých a sestry Veroniky Barátové jsme jako společenství nabídli veřejnosti také program s názvem Večer vzkříšení. Dveře kostela byly upraveny tak, aby připomínaly tvar kříže, který nemá jen symboliku utrpení nebo smrti, jak je někdy vnímáno. Pro nás křesťany nese především význam toho, že lidské utrpení s sebou Ježíš vzal na svůj kříž. A proto lidé mohou vstoupit do nového života bez tíhy minulosti. Konkrétní těžkosti mohl každý symbolicky odevzdat zapálením svíčky. Celou atmosféru podtrhla naše kapela.

Nabitý týden završila sobotní pouť ke kapličce v Sedlištích se společnou mší svatou s farníky. Jako překvapení pro účastníky obnovy následovalo dramatické ztvárnění návratu marnotratného syna a večeře v penzionu Hrad, kde se mohl každý z 90 vstaňchoďáků cítit na chvíli jako na královské hostině. 

Za dlouholetou podporu jsme vděční kromě farnosti i vedení obce a školy v Sedlištích.

Text: Eva Svobodová

Foto: Ivana Bužková a Jakub David, Člověk a víra