5. – 7.11.2021
Na podzimní duchovní obnovu „Jak hořet a nevyhořet“ jsem jela dost unavená. V práci náročný týden, jako vlastně každý první týden v měsíci, navíc se udávaly ještě jiné „jobovky“, ale o tom mluvit nechci. Neměla jsem žádná očekávání, protože jsem byla úplně prázdná a unavená. Již v pátek večer, kdy jsme „orali“ dané téma, jsem postupně zakoušela jemné doteky a pozvání Pána k tomu, co mi na tento víkend připravil. Samozřejmě bylo na mě, jak s víkendovkou naložím, nakolik dovolím, aby se mě téma dotklo… Nicméně, rozhodla jsem se, že když už tu jsem, budu zde naplno a nechám se překvapit.
„Pro co se trápím? Je to zdravě nebo nezdravě? A musím si komplikovat život? Co jsou ty moje šutry v batohu, které s sebou táhnu?“ V tomto duchu jsem prožila sobotu. Šla jsem v sobě na hlubinu a podívala se, kde jsou ve mně odpovědi na tyto otázky. A kde je v tom všem u mě Bůh? …
Nebylo snadné jít na hlubinu, ale jak říká Max Kašparů, jen v hlubině je život, na hladině plavou leklé ryby. Takže, stálo to za to! Po víkendu jsem zase mohla Vstát a jít občerstvena na těle i na duchu.
Autor Verča