Víkend služebníků 

Dříve jsem na Víkendu služebníků nikdy nebyla. Když jsem se na tyto dny chystala, neměla jsem moc představu o tom, co mě čeká, což bylo chvílemi děsivé. Naštěstí už nebylo úniku 🙂

Kdybych měla shrnout, jak na mě tento víkend působil, tak bych řekla: „Byla to jedna velká jízda a byla Boží!“ To by se dalo říct také o duchovních obnovách Vstaň a Choď, kterých jsem se dříve účastnila. V čem byl tedy tento víkend pro mě tedy výjimečný? Kromě toho, že jsme jej prožili v menším počtu, měli jsme za úkol ponořit se do svých rolí, které v týmu zastáváme a ve kterých se chceme dále rozvíjet. Moc jsem si užila naše setkání styčáků jezdících i chodících, kde se nám sice vařily hlavy z usilovného přemýšlení, vzpomínání a brainstormingu, ale o zábavu nouze rozhodně nebyla. Tento víkend se nesl také ve znamení změn a osobních rozhodnutí, kterými si někteří ze společenství procházejí a rozhodli se je s ostatními sdílet. A na závěr, není to sen každého kněze, aby se o jeho kázání mluvilo ještě několik hodin po mši…?

Z této víkendovky jsem odjížděla s dobrým pocitem z odvedené práce a příjemnými zážitky ze společenství, které jsme tam všichni společně v Kristu mohli utvářet.  

Autor Verča