V otcově srdci 2020

Autor článku je přímý účastník 

Říjnová obnova v Otcově srdci byla tentokrát ještě netradičnější než obvykle. Rozhodli jsme se setkat u Svojánků v menší skupině a propojit se skrze internetové sítě.

S přípravným týmem jsme se nastěhovali do nafukovacího domu Svojanovských (který tentokrát ani nepotřeboval příliš dofouknout již v pátek večer, a po večeři společně uvažovali, co nám pomáhá nebo naopak brání v důvěře k Bohu a lidem.

V sobotu se k nám připojili další vstaňchoďáci srze dříve zmiňované internety. S radostí jsme koukali na každé nově vyskočivší políčko v Zoomu. Den jsme otevřeli modlitbou, nechali se obohatit přednáškami a také společně prožili mši svatou a adoraci. Vše se neslo v tématu obnovení důvěry k Bohu a odhazování našich strachů, protože právě ony nám mnohdy v důvěře brání, ale „láska strach zahání“. (1J 4,18)

Tato obnova byla opravdu jiná. Nebylo možné se se všemi potkat a pozdravit „naživo“, ale i tak bylo milé vidět se alespoň skrze obrazovku notebooku. Věřím, že jsme i na dálku byli propojeni Duchem Svatým, který není omezen prostorem, a i tento krátký čas přinesl nebo ještě přinese své ovoce.

Autor článku je účastník přes Zoom

V sobotu 3.10. jsme se sešli na duchovní obnově v Otcově srdci. Nebyla to jen tak ledajaká obnova. Organizační tým v čele s manželi Svojanovskými (a Duchem svatým!) se sešel naživo v Sedlištích. My účastníci jsme s nimi byli spojení prostřednictvím Zoomu, celkem se nás propojilo kolem 40 Vstaňchoďáků. Za sebe můžu říct, že jsem moc ráda, že se naše setkání v této nelehké covidové době mohlo uskutečnit.

Na programu byla modlitba, dvě přednášky, chvíle ticha i sdílení, a také slavení mše svaté. První přednáška Lenky nás povzbudila k důvěře v Boha. Často se stává, že se vůči Němu v nějaké oblasti uzavíráme a nepouštíme Ho, aby v ní mohl konat velké věci. Přitom On se chce skrze nás oslavit, což může být také svědectvím pro druhé. Často se snažíme měnit věci z naší vlastní síly, ale neuvědomujeme si, že potřebujeme čerpat lásku ve spojení s Bohem a teprve pak milovat druhé.

Po mši a obědě nám Hanka popsala obrázek, který před sebou viděla v modlitbě. Šlo o to, že Bůh nás chce provést vším, co nás čeká. I když jdeme do temna a neznáma, a bojíme se. On nás bere za ruku a je v tom vždy s námi. To nám pomáhá vyrůst v lásce a důvěře, když najdeme odvahu jít s Ním dál.

Druhá přednáška Jany Palacké byla právě o našich straších, které nás v důvěře Bohu paralyzují. Můžeme mít strach z důvěrného vztahu s Bohem, ze ztráty kontroly nad svým životem a z toho, co může přijít v budoucnu. Každá těžkost je příležitost, aby Bůh přišel a proměnil tu situaci – tak úžasného Boha máme. Bůh nelpí na naší dokonalosti, ale chce, abychom i těžkosti a pády prožívali s Ním. Nebývá to pro nás vždy lehké, ale stojí to za to!

Díky, že jsme mohli tuto říjnovou sobotu načerpat a obohatit se navzájem ve společenství. Doufejme, že takových příležitostí bude víc i přes to, co těžkého zrovna všichni prožíváme.