KAVÁRNA 5.3. 2021

Eliška, Vojta a Anežka jsou prima rodinka. Vojtu s Eliškou jsem poznala na Vstaň a choď v roce 2018 o prázdninách . S Eliškou mě pojila stejná záliba a to je Znakovka, díky které jsme se spolu občas dorozumívaly na tajňáka . Za společnou kavárnu jsem nesmírně vděčná z mnoha důvodů:

1) že se podělili s námi o jejich životní příběh narozením Anežky,  který nebyl ze začátku jednoduchý, ale za to byl velmi silný a velkým požehnáním do jejich rodiny skrze velkou zkoušku skrz malé princezny Anežky. Z vyprávění Elišky jsem jí velmi rozuměla. Skrze její pocity z důvodů nejistot,  jelikož sama vím, co obnáší překonávání životních zkoušek,  ať už se to týká zdraví nebo vztahu s druhými a s Bohem.

 2) oslovilo mě Eliščino vnímání cvičení Vojtovky,  kdy sama vím jak je toto cvičení bolestivé a náročné nejen pro samotného cvičence,  ale také pro cvičitele,  kdy je potřeba vnitřně přijmout fakt,  že i když je toto cvičení náročné jak fyzicky tak psychicky , má ale své velké výsledky k posunům k lepšímu. Skrz sebe vím,  že když se Vojtovka cvičila se mnou, tak bohužel tím, že jsem byla už větší tak to se mnou nebylo k zvládnutí, jelikož jsem to velmi bojkotovala a nešlo u toho vydržet skrze můj blok. Proto mě velmi potěšilo, když Eliška s Vojtou dokázali do toho jít naplno s Boží pomocí a již sklízí malé ovoce

 3) skrze zkušenost rodičovství Elišky A Vojty jsme mohli nahlédnout na Boží lásku,  jako na lásku rodičovskou.

 4) jejich svědectví jsem viděla, že i v těžkých situacích nás Bůh neopouští a posílá nám do života skvělé lidi, kteří nám mohou být oporou. Jsem nesmírně šťastná,  že toto všechno těžké Eliška s Vojtou se snaží překonat s Bohem za ruku, a že mohou být rodina. Nejen za sebe přeji celé rodince Elišce, Vojtovi a Anežce mnoho Božího požehnání, lásky, trpělivosti a pokoje.

Autor Bára