Píšu vám z pouště.
Tedy ne tak docela. Píšu vám z duchovní obnovy společenství Vstaň a choď, kde právě prožíváme den pouště. Čas, který se vymyká tomu, na co jsme zde zvyklí. Všudypřítomné povídání a smích vystřídalo ticho a rozjímání. Každý je najednou sám. Samota je pro mě vzácná. Většinu svého života totiž prožívám s někým. Jsem na vozíku, a tak je pro mě přítomnost druhého člověka a jeho pomoc důležitou součástí života. A teď v Sedlištích jsem a můžu být sama alespoň na pár hodin. Je to samota, která ale není osamocením. Je to chvíle, do které mohu pozvat Ježíše. Byla to možnost pořádně si ukotvit to, co můžeme společně zažívat. Uvědomit si, že to není samozřejmost. Být součástí takového společenství je totiž velký dar.
Na letošní letní duchovní obnově bylo dvacet vozíčkářů a čtyřicet pět chodících. Dohromady tedy 65 lidí, kteří si pomáhali a navzájem se učili, jak žít v bratrské lásce. Hendikep opravdu nehraje roli. Jezdící, jak se tady vozíčkářům říká, nejsou jen pasivními příjemci pomoci. Každý má své nezastupitelné místo v mozaice Vstaň a choď. Každý může přispět svým pohledem na svět, službou druhým, svědectvím nebo jen úsměvem.
Celou obnovou nás provázel příběh Josefa Egyptského, syna Jakubova a jeho bratrů. Každý den jsme se díky přednášce a následným diskuzím ve skupinkách pokoušeli reflektovat Josefův příběh v kulisách vlastního života. Stejně jako Josefovi bratři neměli tušení, jakou roli jejich tehdy nejmladší bratr sehraje v jejich životech, ani my nevíme, kdo nás nakonec nejvíce ovlivní nebo která situace zásadně změní náš život.
Například, co když přijmete pozvání na duchovní obnovu pro jezdící, která je ovšem stejně hodnotná i pro chodící, a to se ukáže jako nejlepší nápad vašich životů? Odhodíte strach a obavy, stejně jako Josef budete spoléhat na to, že Hospodin je s vámi. Tak přestaňte číst a pojeďte s námi na nejbližší akci.
Rádi vás uvidíme.
Autor: Ladislava Blažková
